Zákulisní blog

Úryvky jsou vyjmuty z rozhovorů, které režisér, herci a scénárista poskytovali v různých fázích natáčení filmu pro potřeby výroby filmu o filmu.

Martin Kotík, režisér

O hercích ve filmu
… se všemi herci jsem maximálně spokojený. Řada z nich mě skutečně překvapila. Přestože jsem se všemi jejich scény nazkoušel, tak přece jenom samotné natáčení v těch reálech je něco trošičku jiného. A myslím si, že řadě herců od té doby, co ty scény nazkoušela, v hlavě dozrálo to pojetí celého filmu, sedlo si to výborně a je to zkrátka dotažené. Takže některé ty postavy se nádherně vylouply a navíc se herci dokonale dohromady sehráli…

O rozdílu oproti jeho minulému filmu
… Všechno nejlepší! je z poloviny komorní příběh dvou lidí zavřených v taxíku. Tady pracuju se dvěma, třemi plány víc než polovinu filmu. Na place mám polovinu filmu pět až osm lidí, kteří hrajou, jsou charaktery a každý charakter se drží, něco říká, má nějaký postoj k ději a vyvíjí se… Je to zkrátka bohatý film. Bohatý na role, na herce, na příběhy se vším všudy. Zkrátka je to pro mě velký film. Takový jsem ještě nedělal…

O jeho pozici režiséra a současně producenta filmu
… Ten dotaz padá docela často. Necítím se schizofrenně, protože tyto dvě profese nemíchám dohromady. Když člověk dělá tyto věci naplno, tak je vlastně ani míchat nemůže. Film připravuji tak minimálně rok a půl až dva. V první fázi je to vlastně čistě práce se scénáristou, režijní příprava jak příběh vystavět a jak ho také dál vyprávět… A když je první fáze hotová, tak to vezmu jako tvar pro producenta a na nějakou dobu se přeruší moje režijní práce. Až je film producentsky připravený, tak ho předám vedoucímu výroby a věnuji se na sto procent čistě režijní práci…

Tento tvůrčí postup není nijak vynímečný, když se podíváte do zahraničí, najdete mnohé známe herce nebo režiséry, kteří produkují a naopak.

Jan Zadražil (Leo Pavlíček, hlavní role ve filmu)

Čím ho film zaujal
… Přestože je to komedie … nebo měla by bejt … tak já jsem si tam našel nějakej ten vnitřek, kterej vypovídá o tom, co já vlastně taky řeším ve svým normálním životě. Že když chceš, aby ten tvůj život šel tím směrem, jakej by sis přál, tak pro to musíš taky něco udělat ty. Respektive musíš bejt ten první, kterej udělá nějakej krok ke změně… Doufám, že to z toho vyleze…

O hereckých zkouškách
… Na tenhle film se fakt docela hodně zkoušelo ještě předtím, než se začalo natáčet. A to mně moc vyhovuje, protože já mám jako takový docela dlouhý starty. … Ty zkoušky mi hodně pomohly pochopit, co po mně Martin vlastně chce…

O režisérovi Martinu Kotíkovi a scénáristovi Petrovi Nepovímovi
… To jsou teda taky jako dost velký šílenci – v dobrým slova smyslu. Já mám prostě rád lidi, který si ty věci ženou po svým navzdory všemu okolo. To je dobrý. Já mám rád takovýhle pankáče – v uvozovkách. Nebo ne, bez uvozovek. Akorát Martin teda nenosí číro, ale kravatu…

O spolupráci s jeho filmovým strýcem Václavem Vydrou … Už když jsme se potkali na těch zkouškách, tak vzápětí jsem zjistil, že je to strašně příjemnej chlapík. Úplně normální – což je pro mě vlastně skoro to nejdůležitější mezi hercema. … Překvapila mě ta poloha, kterou nasadil, protože já jsem jí od něj do tý doby neznal. Já jestli jsem se něčeho bál, tak jestli to bude k uvěření. A ukázalo se hned, že to k uvěření je a velmi. … Moc hezký potkání. Strašně mě to potěšilo, ale především jako potkání s člověkem. Jako s hercem-profesionálem samozřejmě taky, ale takovejch je spousta. Ale mě potěšilo hlavně jakoby to lidský setkání. Děkuju mockrát.

Iva Janžurová (účetní Karlička Pecková)

Co ji na filmu zaujalo
… Oba ti autoři na tom scénáři hodně pracovali. My jsme s panem Kotíkem už kdysi něco plánovali… Po úpravách scénáře se mi zdálo, že je ten film docela zajímavý a tak jsem se do toho pustila…

Co se Vás na scénáři dotýká osobně
… Rozhodně je to setkání s tou mladou generací. Ta se kolem mě v té kanceláři nahrne a ta moje role se tak jako snaží nebýt neužitečná, abych to řekla přesně. Tak to je na tom docela hezký…

O režiséru Martinu Kotíkovi
… Myslím si, že on je velice pracovitý a podnikavý člověk. Já se strašně ráda dívám na ty mladé lidi, když se dovedou v té své profesi tak jako vyznat. Zaprvé vyznat se v té současné podstatě toho filmování. A hodně mám na mysli teď tu ekonomickou stránku, že se v tom zorientují a dovedou sehnat peníze a celé to rozjet – to se mi zdá úžasné…

Václav Vydra (Ivan Mráz, podnikatel a kandidát do Evropského parlamentu)

O své pro sebe netypické záporné roli…
… Já jsem vlastně takovouhle podobnou roli točil jenom jednou. Ale jenom opravdu podobnou a to bylo v seriálu Konec velkých prázdnin. Ve filmu nikdy…

…a kde pro ni bral inspiraci
… Vypráví se o dvou slavných hercích, kteří spolu točili. Jeden z nich měl hrát blázna a tak se nechal zavřít do blázince. Prožil tam několik týdnů, aby se do tý postavy vžil. A když pak točili a on vyprávěl, co všechno pro tu roli udělal, tak ten druhý se ho zeptal: "A pane kolego, nebylo by to jednodušší zahrát?"…

O režiséru Martinu Kotíkovi
… Normálně se to jako blbě říká takhle veřejně. Nakonec ale každej z nás rád slyší, když ho někdo pochválí. Já jsem s panem režisérem nikdy předtím nedělal. … Já musím říct, že mě trošku zaskočil pan režisér tím, že říkal, že by chtěl na začátku pár zkoušek. To ve filmu nebejvá zvykem. A vlastně už na těch zkouškách jsem viděl, že to bude asi fajn práce. Mám z toho hroznou radost a myslím si, že je moc milej, přemejšlivej, talentovanej člověk a doufám, že toho natočí ještě hodně.…

O Honzovi Zadražilovi
… Honza je strašně fajn, já jsem moc rád, že jsem se tady s ním sešel. Já jsem ho předtím vlastně neznal, protože já mám takovej deficit, že tím jak vlastně denně hraju v divadle, tak já se do divadla ani nikam nedostanu. Na televizi se tím pádem taky nekoukám a dopadám skoro jako spisovatel F.X.Svoboda, kterej říkal, že knihy nečte, že je píše. … Pro mě je to trochu absurdní, já si myslim, že by to nemělo takhle bejt, abychom se tady takhle veřejně chválili. Ale prostě Honza Zadražil mně strašně sednul. Myslím, že jsme si tak nějak rozuměli a že se nám spolu točilo moc fajn.…

O své případné kandidatuře do Evropského parlamentu
… Musím říct, že to je to poslední, co bych já si přál – kandidovat někam, kamkoliv, nechat se někam zvolit. To je věc, kterou já bych opravdu dělat nemoh. Ale opravdu ne.

Petr Nepovím, scénárista filmu

O spolupráci s režisérem Martinem Kotíkem
… Výhodou pro mě je, že s Martinem se známe už skoro dvacet let a dovoluju si tvrdit, že za tu dobu už víme, co od toho druhého čekat. Každý náš příběh, z kterého postupně vznikne film, je od počátku společný příběh nás obou. V první fázi jsme s Martinem v každodenním kontaktu a ujasňujeme si, co a jak vlastně chceme odvyprávět. Já pak už při psaní scénáře jen zužuju mantinely, dobrušuju hrany – a na Martinovi pak je, aby to jako režisér převedl na filmové plátno. Což mu mimochodem vůbec nezávidím.…

O jeho přítomnosti na natáčení
… Naštěstí neplatí klišé ve stylu Trhák, že jsem na place ze strany režiséra jen trpěnou osobou. Je to tím, že při natáčení máme vlastně společný názor na konečný výsledek a já jen pomáhám hlídat, jestli se ten náš ideál skutečně naplňuje. Samozřejmě, že se hádáme (a někdy dost ostře a ne moc slušně), ale ne na place. Tyhle neshody se řeší rok předtím, když vzniká scénář. Ale i z těch hádek mám vlastně super pocit, protože nevznikají jen tak, ale jsou důsledkem toho, že oba chceme co nejlepší výsledek. … Já bych rád Martinovi poděkoval za to přizvání k natáčení. Byl to výbornej měsíc ve společnosti moc fajn lidí. Nikdy bych nevěřil, že se budu těšit do práce, do níž budu vstávat taky v 4:45 ráno. Tady se to (alespoň v rámci možností) stalo.…

O hercích filmu
… Moc dobří – a to profesionálně i lidsky. Já moc nemusím herce, kteří přijdou, odříkají svůj text ve scénáři a nashle. Mám rád, když se mnou herec komunikuje o roli, řeší se mnou věci, které mu na ní nesedí, upravuje si věty tak, aby jemu konkrétně šly líp do pusy a zahrál je co nejpřirozeněji… A v tomhle filmu byla takových naprostá většina a já jim za to moc děkuju. Nemluvě o tom, že z některými z nich (alespoň doufám) budeme dál v kontaktu i po natočení tohoto filmu.…

Natáčení filmu Vy nám taky šéfe! očima režiséra Martina Kotíka

Ohlédnutí za natáčením

V úterý 6. 5. 2008 pozdě večer padla ve dvoře jednoho z domů na pražském Žižkově poslední klapka hlavní části natáčení filmu Vy nám taky, šéfe! Máme za sebou 24 natáčecích dnů, rozložených do čtyř měsíců (únorové předtáčky, březen+duben hlavní natáčení, květnové dotáčky). 24 dnů tvrdé práce na place, dnů velmi náročných, vyčerpávajících – ale zároveň (a věřím, že nejenom pro mě) velice příjemných. Příjemných díky spolupráci se skvělými herci a s profesionálním štábem, jejichž snahou bylo společně natočit co nejlepší film. To vše bylo doprovázeno skvělou atmosférou na place. Všudypřítomná dobrá nálada Honzy Zadražila, neuvěřitelná zásoba vtipů v nenapodobitelném podání Václava Vydry, jedinečné improvizace Ivy Janžurové… a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. Nepředbíhejme ale a vraťme se radši na úplný začátek.

Než se začalo točit

Film Vy nám taky, šéfe! se připravoval poměrně dlouhou dobu. Přeci jen se jedná o můj doposud finančně nejnáročnější projekt a jeho zafinancování nebylo jednoduché. Alespoň bylo dost času na úpravy a dopilování scénáře. Vzhledem k prostředí, v němž se film odehrává, jsme spolu se scénáristou Petrem Nepovímem poznávali jednu pražskou reklamní agenturu a hledali pro náš film hranici mezi scénáristickou licencí (možno ve scénáři ponechat) a naprostými nesmysly (nutno změnit). Stejnou cestou se pak vydalo i několik herců, kteří se do reklamní agentury přišli podívat na reálný předobraz zaměstnání, jež budou ve filmu vykonávat.

Jsem velkým zastáncem hereckých zkoušek. Herci se sehrají, vyjasní se případné nejasnosti v textu i v pojetí role a v neposlední řadě se při nich doupravuje scénář. I přes velké vytížení našich herců se podařilo dát vše časově dohromady a v průběhu února se v prostorách castingové agentury Storm a ve zkušebně Vinohradského divadla zkoušelo jako o život. Obzvláště zkoušky Václava Vydry s Honzou Zadražilem a zkoušky ústřední pětice (Iva Janžurová, Sandra Nováková, Honza Zadražil, Láďa Hampl a Pavel Šimčík) předčily moje očekávání. Bylo vidět, že herci k sobě nacházejí cestu, zkoušku od zkoušky se zlepšují a sami přicházejí se spoustou zajímavých a vtipných nápadů, které se v konečné podobě filmu určitě objeví. Kromě toho zkoušky se Sandrou Novákovou měly ještě jednu výhodu – i při sebemenším zpoždění přinesla jako omluvu bonboniéru. Musím potvrdit, že Sandra má na čokoládu skvělý vkus a většina účastníků zkoušek si přála, aby Sandra chodila pozdě co nejčastěji.

28. 2. 2008 však musely všechny přípravy skončit – toho dne totiž padla první klapka filmu Vy nám taky, šéfe!

Natáčení – jak, kdy a kde

Zatímco mým předešlým filmům dominovalo jedno prostředí (ateliéry v Pánské jízdě a vnitřek automobilu ve Všechno nejlepší!), bude v tomto ohledu Vy nám taky, šéfe! jednoznačně nejbohatší. Natáčeli jsme v bytech, v restauraci, v reklamním i rozhlasovém studiu, v metru, na golfovém trenažéru, z exteriérů bych jmenoval například Nuselský most, Vítkov, prostranství před soudem na Pankráci nebo stanici metra Vltavská. Nejvíce času jsme však strávili v budově Tokovo na Praze 8.

Tokovo

V Tokovu se polovina sedmého patra změnila v kanceláře a open-space našich dvou filmových konkurenčních reklamních agentur Mráz Média (majitel Václav Vydra) a Andy (majitelka Mahulena Bočanová). Měli jsme tak na jednom místě natáčecí plac a v místech, kde se ten den nehrálo i zázemí, což všichni s povděkem kvitovali. Tedy všichni s výjimkou skriptky a rekvizitářů – uhlídat plac tak, aby i s několikadenním odstupem na stolech zůstalo vše, co tam má být a nic nepřebývalo, byl občas nadlidský úkol.

Kanceláře v Tokovu jsou moderní, prosvětlené – a hlavně ze všech stran prosklené. Toto prostředí působí atraktivně a divákům se určitě bude líbit. Pro filmaře je tu však jeden problém. U záběru jsou potřeba kameraman, ostřič, švenkr, mikrofonista, kamery, stativy … – a nic z toho by nemělo být v záběru (v nejlepším případě ani v odraze). Znáte z tohoto pohledu horší prostředí než zcela prosklenou obrovskou kancelář?

Kromě kanceláří se natáčelo i na chodbách a ve výtazích budovy. Právě s výtahy jsme však měli nečekaný problém. Před natáčením ve výtahu se nám Mahulena Bočanová svěřila s tím, že trpí klaustrofobií. Byl to asi jediný moment během natáčení, kdy Mahulena ztratila svou energii a smysl pro humor a myslím, že byla moc ráda, když mohla výtah opět vyměnit za prostornou kancelář. Druhý den jsme natáčeli "výtahové" scény s Dominikou Kadlčkovou – a zjistili jsme, že Mahulena není jedinou herečkou našeho filmu, která trpí klaustrofobií. Je však nutné obě dámy velmi ocenit, protože na výsledku to rozhodně není poznat.

Exteriéry

I natáčení exteriérů přineslo spoustu nezapomenutelných zážitků. Musím zmínit například natáčení v metru (pokud Vás nenapadlo obtížnější prostředí pro natáčení než výše zmiňovaná prosklená kancelář, tak metro za provozu je jedním z nich). Asi nejnáročnější momentem celého filmu bylo natáčení výbuchu auta. Šlo o scénu s Honzou Zadražilem, Markem Vašutem, Bobem Kleplem a Zuzanou Belohorcovou, navíc s početným komparsem. Snad ještě nikdy jsem netočil záběr, u kterého by bylo tak důležité, aby se povedl napoprvé. A také jsem snad nikdy neslyšel tolikrát slavnou větu z filmu Trhák "… a jak takhle mávnu" jako tohle odpoledne od nejrůznějších členů štábu. Naštěstí se na rozdíl od Trháku všechno opravdu povedlo. Je ironií osudu, že právě tento záběr nakonec nepřežil střižnu a diváci ho tak ve filmu neuvidí.

U této scény se musím zastavit ještě jednou a to v souvislosti s počasím. V průběhu filmu jsme pochopili, že příslovečné aprílové počasí je jen hodnější brácha toho březnového. Sníh a azurová obloha se střídají v nepravidelných (a někdy neuvěřitelně krátkých) intervalech. Je ale nutné poznamenat, že jsme měli štěstí. Právě den, kdy jsme natáčeli výbuch auta, byl jediný slunečný snad za celý týden, i když předpověď počasí ještě den předtím tvrdila něco úplně jiného. Stejně tak se projevilo naše štěstí třeba i při natáčení před soudem. Zatímco ještě čtvrt hodiny před ním padaly obrovské vločky vhodné možná do vánočního filmu, tak při spuštění kamery už bylo opět krásné jaro.

Co bude dál?

Samozřejmě mi v paměti utkvěla ještě spousta věcí. Skvělá spolupráce s reklamní agenturou McCann Erickson, díky níž to v našich reklamkách vypadá opravdu jak u profíků. Nádherné předvolební plakáty Ivana Mráze (Václava Vydry) od našeho grafika, po kterých by možná ráda sáhla i nějaká reálná politická strana. Skvělá spolupráce s Jiřím Langmajerem, který i k menší roli přistoupil s příkladnou profesionalitou. Nebo natáčení erotické scény, které jsem se zpočátku trochu obával, ale nakonec se z ní díky skvělým hereckým výkonům možná stane jeden z nejsilnějších momentů našeho filmu. Ale spíše už se dívám do budoucnosti.

V současné době se film právě dostříhává, v průběhu prázdnin se bude zvučit, ruchovat, dodělává se 3D reklama a Tomáš Polák z Mig 21 k němu skládá hudbu. Máme za sebou dvě zkušební projekce první verze filmu v Praze a v Brně a jejich výsledky vypadají slibně. Ve čtvrtek 20. 11. má pak film Vy nám taky, šéfe! distribuční premiéru. Jsem přesvědčený, že výkony všech herců, poctivá práce celého štábu a snad i částečně ta skvělá atmosféra dohromady vytvoří výsledek, který se divákům bude líbit a pobaví je.